Klub vojenské historie NORD – Sever

Přes severozápadní hranici naší republiky šly dějiny již mnohokrát, velmi často provázené více či méně (ne)přátelskými armádami. Několik takových etap představuje v bojových ukázkách akce Řopík již čtvrtým rokem Klub vojenské historie NORD – Sever. Členové KVH NORD nevěnují svůj čas jen „hraní si na vojáky“. Jsou také dobrovolní dárci krve, členové dobrovolných záloh a nezůstali stranou ani při odstraňování následků po letošních povodních. V řadách tohoto klubu se sdružují lidé, kteří oblékají uniformy československé prvorepublikové armády, wehrmachtu, britských a amerických jednotek za druhé světové války či Rudé armády. A právě proto, že mezi členy tohoto klubu patří zájemci o historii z rokycanského regionu, Děčínska, Teplic či Mostu, nazývá se KVH NORD – Sever.

Bojové ukázce „Řopík 2002“, o které bude řeč, dala název betonová pevnůstka vzor 37, která se se dvěma svými staršími sestrami (vzor 36) nachází na vrchu Kočičák nedaleko Chomutova. Již čtvrtým rokem sem od té doby, co se na okolní pláni poprvé objevilo několik lidí v historických uniformách, hakl a nákladní vůz, přichází stále více diváků, objevuje se více vojáků a přijíždí i více kusů techniky.

Letos mohly asi čtyři tisíce návštěvníků zhlédnout nejen tábory sem přibyvších vojáků, ale i tank T-34, samohybné dělo SU-100, jeep, několik haklů a motorek. Zhruba ve čtrnáct hodin dává předseda klubu KVH NORD – Sever Jiří Žatecký pokyn k zahájení, nad diváky a hlavním betonovým hrdinou se třepetá československá zástava a každý divák mává. Tak by se dal popsat začátek akce „Řopík 2002“, která se uskutečnila letos v polovině září. Její hlavní náplní mělo být připomenutí střetů na československo-německém pohraničí roku 1938, kdy jed-.notky německého Freikorpsu a turnerů útočily proti československým vojákům ze Stráže obrany státu, na což v druhé části odpoledne navázala variace na Ostravskou operaci. Před očima diváků, ale i našich prvorepublikových hraničářů, se odehrávají první konflikty. Zaznívá střelba, která nabývá na intenzitě a hranice barví první krev. Nakonec prolétává „německé bombardovací letadlo“, odhazuje pumy a zaznívají „výstřely“ německých děl. I když dělobuchy, představující budoucí dopad leteckých pum a dělostřeleckých granátů, se zdají být nebezpečně blízko diváků, díky profesionalitě pyrotechniků z Barrandova a organizátorů nakonec vytvářejí velmi realistické efekty. Realistické až tak, že po provedeném bombardování a dělostřelecké přípravě hoří část bojiště jedním plamenem. Ihned zasahují přítomní hasiči a hasí nejen bojiště, ale i odvahu útočníků, kteří se urychleně stahují. Leč dějiny jsou dějiny, a tak diváci, shromáždění kolem bojiště tak, že by granát nepropadl, mohou spatřit stále řídnoucí řady československých vojáků a nakonec i potupnou kapitulaci a předání pevnůstek Němcům. Následuje krátká přestávka, během níž se evropské bojiště na kopci Kočičák změnilo o sedm let, což si uvědomil i jeden z příslušníků wehrmachtu, který se podle předchozí domluvy s organizátory pokusil o útěk. Marně. Hlídka ho za několik minut ne nepodobného řešetu přiváží na svém motocyklu. Akce je provedena vskutku bravurně, představitelé německých jednotek asi opravdu spolu s taktikou nacvičují i umírání. Nedlouho po tomto intermezzu vjíždí na scénu jednotka polských průzkumníků. Zuřivou střelbou je odražena, ale za chvilku se vrací. Za horizontem se ale vynořuje nejen typická silueta britského jeepu, jenž je obsazen po zuby ozbrojenými skotskými a britskými jednotkami, ale i hlavně ruských .T-34, doprovázených příslušníky Rudé armády. Představitelé Němců se zuřivě brání, ale odhodlání vojáků vrátit Československu svobodu nemůže zmařit ani několikrát obživnuvší posádka německého hakla. Nakonec dochází k boji muže proti muži a nad řopíkem začíná vlát sovětská vlajka. Bojiště ztichlo. Vzduch pak rozechvívají tisíce tleskajících rukou. Pak utichá i potlesk a do nastalého ticha zaznívá zvonění zvonů a vojenská večerka na památku padlých všech válek.

Možná jen členové Klubu vojenské historie NORD – Sever vědí, že dějiště dnešní bitvy, řopík vz. 37, zde není osamocený a že se v nedalekém lese ještě nacházejí dvě pevnůstky vzor 36. Vlastně i díky této trojici se KVH NORD – Sever začal o řopík na Kočičáku starat a dokonce zvažuje vybudovat zde naučnou stezku. Každopádně od tohoto prostoru a severočeského regionu se odvíjí mnoho klubových aktivit, počínaje dnem otevřených dveří na řopíku, přes plánovanou kolonu vojenské techniky zemí Varšavské smlouvy či plánované vylodění.

zdroj: http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=1771

Sponzor webu

Facebook